Naše kočičky

O nás

Zjistěte víc o našich kočičkách, jak jsme začínali a co plánujeme.

Naše malá chovatelská stanice sibiřských koček je evidovaná pod Českým Svazem chovatelů – Sdružení chovatelů koček. Tato organizace je členem Mezinárodní felinologické organizace FIFe. Jako převážná většina chovatelů ušlechtilých koček jsme nejprve doma měli domácího mourovatého kocourka Káju. Byl moc chytrý, mazlivý a kamarádský. Vždycky jsem říkala, že musí mít nějaké kočičí hodinky. Přesně věděl, v kolik hodin se vracím z práce a domů mě doprovázelo jeho spokojené mňau. Běda, když jsem se opozdila, dokázal mi i pěkně vyhubovat. Ještě za jeho života jsem toužila po sibiřské kočičce, kocourek byl ovšem dost dominantní a citlivý, tak jsem nechtěla ublížit ani jemu ani touženému sibiřskému koťátku. Kocourek odešel do kočičího nebe a my si pořídili sibiřského kocourka na mazlení. V té době jsem o chovatelství neuvažovala, jen jsem si moc přála mít doma sibiřku. Kocourek nám bohužel onemocněl FIP. Kdo zažil naposledy jet s nemocným zvířátkem na "milosrdnou" injekci na veterinu, jistě pochopí naši totální bezmoc a velkou bolest, kterou jsme zažívali. Přítel radil, po uplynutí nutné karantény, si vzít opět kočičku domácí. Já se ovšem sibiřek vzdát nechtěla. Někde jsem četla, už doopravdy nevím kde, že kdo si jednou pohladí sibiřskou kočku a podívá se do jejích krásných očí, je nenávratně ztracen. To se přesně stalo i mně. Oslovila jsem chovatelské stanice sibiřských koček, popsala, co se stalo a čekala odpovědi. Odpověděly pomalu všechny mnou oslovené chovatelské stanice a moc mile mě překvapily odpovědi. Pak začalo, alespoň pro mne, nekonečně dlouhé čekání na narození krásného, zdravého koťátka, které u nás najde svůj budoucí domov. Uvažovali jsme pouze o jednom, ale na radu zkušených chovatelů, že je sibiřská kočka spokojenější, pokud mají doma nějakého zvířecího kamaráda, jsme začali "pokukovat" po dvou koťátkách. Psal se rok 2010 a od té doby chováme naše sibiřské kočičí miláčky. Všechny naše kočičky s námi bydlí v baráčku, spí s námi v posteli. K dispozici mají nejen kočičí stromy, ale i chráněný venkovní prostor, který milují především v létě. V zimě si nejraději hoví u krbových kamen. Všechny naše kočičky chováme s láskou, mají všechnu potřebnou veterinární péči, hodně mazlení a lásky. Nejvíc miluji, když je mám večer všechny v posteli. Nemáme moc vrhů za rok. Chceme dát veškerou péči a pozornost kočičí mamince i koťátkům. Moc milujeme pozorovat vývoj koťátek. Když se narodí, kočičí maminka je pečlivě umyje, už hledají maminky cecík a spokojeně papají. Otevírání očiček, první kroky na nožičkách, které je ještě moc neunesou. Se sourozenci se dá hrát a krásně i s nimi spát. Objevování dalšího prostoru, když se nám zdá kočičí porodnice malá. První pokusy vyšplhat na kočičí strom a objevování zajímavých věcí za oknem. Chov je hodně radosti, ale i starostí, péče. Koťátka rostou a začínáme hledat nové milující rodiny. Odchod koťátek do nových domovů je pro každého chovatele trochu smutný, pořád je vidíme jako ty malé kuličky, které se narodily, seděli jsme u kočičí maminky při porodu, každé koťátko měli v ruce a sledovali jeho vývoj. Ale i toto k chovu patří. Naše odchovu budou dělat radost v nových rodinách. Touha každého chovatele je najít pro své miláčky ten nejlepší, milující domov a mít i v budoucnu informace, fotky o svých odchovech.